Co se rozšíření a využívání výpočetní techniky týká, je dnešní doba nesrovnatelná s dobami té naší předcházejícími. Dnes už nejsou počítače ani nedostatkové, ani nedosažitelné, a kdo tak v naší době chce, může nějaké to PC mít. Aspoň nějakou tu levnou variantu, aspoň nějaký počítač z druhé ruky, respektive repasovaný.

A je pochopitelné, že v takové situaci už nechceme my lidé mít jenom tak nějaký počítač, a s tím nejlevnějším se jen tak někdo nesmiřuje, pokud si může koupit něco lepšího. Protože co se dá očekávat od té nejlevnější výpočetní techniky? Zřejmě jenom jakés takés plnění funkcí, jež mají počítače mít, ovšem výkonnost a nabídku programů takovou, jež by sice třeba ještě před dvěma desetiletími vyvolávala obdiv, ale dnes už je to něco k uzoufání.

Dnes už se u počítačů orientujeme při jejich pořizování spíše než podle ceny podle toho, co nám které konkrétní PC může nabídnout. Protože někdo, kdo chce podobný přístroj využívat ke kancelářským pracem, nepotřebuje nic extra, ten se spokojí pohodlně i se standardem, ale ti, kdo chtějí hrát kvalitní a náročné hry nebo dejme tomu něco vytvářet, už potřebují něco daleko lepšího, ne-li přímo špičkového.

A tak si my lidé výpočetní techniku vybíráme podle nejrůznějších parametrů. Někdo potřebuje takové a jiný onaké karty, někdo potřebuje menší a někdo větší paměť, někdo tolik a jiný tolik USB portů, takovou či onakou klávesnici, myš, ty či ony programy. A nejinak je tomu i s příslušenstvím, které se také často liší případ od případu a může být také rozmanité, přímo jako nebe a dudy.

A naštěstí si my lidé můžeme vybírat. A je jenom na nás, jestli tomu rozumíme a vybereme si to nejlepší, jestli si necháme někým zkušenějším dobře poradit nebo sáhneme po něčem, co se nám líbí, v naději, že to splní naše očekávání.

Dnes už jsou prostě počítače různorodé. A nemusíme si vybírat jenom podle toho, zda chceme ten bílý nebo ten černý.